Eduard Tomaštík – tenore, spinetto (umělecký vedoucí)
Martin Šujan – basso
Přepis a spartace historických pramenů E. Tomaštík.
Cítoliby, obec na Lounsku s velmi bohatou hudebně historickou stopou, proslula v 18. století jako líheň tzv. cítolibských mistrů, skladatelů českého klasicismu. Ve 20. století byly jejich skladby nalezeny na kůru zdejšího kostela a znovu opět uvedeny v život. Právě takovou činností se zabývá soubor s nevšedním názvem Societas Incognitorum, který vyhledává a objevuje autory, jejichž život a tvorba úzce souvisí s českým a moravským regionem. S trochou nadsázky se dá říct, že Societas Incognitorum představuje širokému obecenstvu jakousi „společnost neznámých“ vynikajících autorů, kteří však řízením osudu zapadli v toku času. Program je věnován hudbě období před a po Třicetileté válce, vedle neznámých jmen uslyšíme skladby Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic nebo Adama Václava Michny z Otradovic. Koncert se koná ve spolupráci s městysem Cítoliby.
Anotace k programu
Období Třicetileté války, tedy první polovina 17. století, je v umění poznamenáno střetem doznívající vrcholné renesance (zvané také někdy manýrismus) a nastupujícího baroka. Zvláště v hudbě soupeřily oba styly bok po boku několik desetiletí, aniž by v sobě pociťovaly zásadní rozpor. Ani na Moravě tomu nebylo jinak. Podíváme-li se na dochované seznamy hudebního repertoáru některých kůrů zjistíme, jak neuvěřitelně rychle přejal moravský sakrální repertoár nejnovější výdobytky nové italské módy, zvané dnes baroko a zároveň pěstoval hudbu starší skladatelské generace. Právě takový stylový přelom ukazuje náš program. Skladby starší generace hudebníků reprezentovaná osobnostmi Jacobus Handl Gallus (1550 – 1591), Johann Knöfel (cca 1530 – 1617), Kryštof Harant (1564- 1621), jsou zde doložena jako stálý repertoár hluboko do 17. století. Naopak progresivnější moravská sídla jako byl Mikulov, Brno, Litovel či Kroměříž byla již ve třicátých létech obohacena o kompozice nově smýšlejících osobností typu Giovanni Battista Alovisi (cca1600 – 1665), Vincenzo Scapitta (1593 – 1656), Adam Václav Michna (cca 1600 – 1676). Někteří z těchto autorů na moravském území trvale žili, někteří se zde jen dočasně zdrželi na svých uměleckých cestách. Každý z nich se však trvale zapsal do kulturních hodnot hudebního vývoje na Moravě.
Societas Incognitorum
brněnský vokální kvintet, který se zabývá převážně interpretací hudby 16. a 17. století, byl založen v roce 1998 jako profesionální sólový ansámbl. Poněkud složitějším názvem byl ansámbl obdařen na svém vůbec prvním koncertě, a protože nechtěl rozšiřovat řady „Music“, „Capell“ a „Ensemblů“, už si jej ponechal. Soubor zpočátku repertoárově vyrůstal na dílech předních renesančních a raně barokních skladatelů (Gesualdo, Hassler, Monteverdi, Schütz aj.), posléze se však jeho pozornost obrátila jiným směrem. Začal vyhledávat a objevovat autory, jejichž život a tvorba úzce souvisí s českým a moravským regionem, kteří však zůstali dnešní veřejnosti – a to i odborné – zcela utajeni.
Díky badatelské činnosti uměleckého vedoucího Eduarda Tomaštíka tak ansámbl ve spolupráci s Českou televizí a rozhlasem novodobě premiéroval skladby z hlavních moravských center: Olomouce, Mikulova, Kroměříže, Jindřichova Hradce aj. Objevil tak řadu skvostných děl, která jsou přinejmenším na stejné (ne-li vyšší) úrovni jako díla jejich světově proslulejších kolegů. Právě tato činnost je pro soubor charakteristická a v odborných kruzích velmi ceněná. Dnes tyto skladby tvoří širokou repertoárovou základnu ansámblu, s nímž podnikl nespočet světových novodobých premiér a v tomto počínání hodlá také pokračovat. Název souboru dnes tímto navíc získal nový rozměr – s trochou nadsázky se dá říct, že Societas Incognitorum představuje širokému obecenstvu jakousi „společnost neznámých“ vynikajících autorů, kteří však nepochopitelným řízením osudu neprávem zapadli v toku času. Asi nejlépe demonstruje zaměření souboru jeho diskografie obsahující nahrávky unikátních děl autorů úzce souvisejících s naším regionem – Giovanni Battista Alovisi (1600 – 1665), Jacobus Handl Gallus (1550 – 1591), Johann Knöfel (cca 1530 – 1617), Claudio Cocchi (cca 1600 – 1631), Karel Josef Einwaldt (1679 – 1753), Thomas Anton Albertini (cca 1660 – 1735) a další.
Soubor Societas Incognitorum v posledních letech pracuje také na projektech v rozšířeném obsazení, v rámci něhož uvádí díla barokních skladatelů, která objevují moravský sakrální repertoár 17. a 18. století. Výsledkem této práce je řada novodobých premiér uskutečněných na našich předních hudebních festivalech (Olomoucké barokní slavnosti, Hortus Magicus, Concentus Moraviae, Barokní divadelní festival Mikulov, Velikonoční festival duchovní hudby Brno, Moravský podzim a další). V rámci těchto produkcí zazněla řada unikátních děl např. např. Pietro Andrea Ziani – Missa del sig. Ziani (Hortus Magicus 2019), Philipp Jacob Rittler – Missa Carolina (Olomoucké barokní slavnosti 2021), Giovanni Antonio Rigatti – Vesperae Sollemnes (Olomoucké barokní slavnosti 2022), Pavel Josef Vejvanovský – Missa Martialis (Concentus Moraviae 2023).
Eduard Tomaštík
Dirigent, sbormistr, tenorista a cimbalista Eduard Tomaštík je absolventem bratislavské konzervatoře (hra na cimbál), posléze vystudoval na Janáčkově akademii múzických umění obor dirigování sboru pod vedením doc. Josefa Pančíka a dirigování orchestru u prof. Otakara Trhlíka a Jana Zbavitele. Odborné znalosti si dále rozšířil doktorandským studiem hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně se zaměřením na hudební dění na Moravě v 17. století (téma Giovanni Battista Alovisi –život a dílo). Svou badatelskou činností v tomto oboru pravidelně přispívá k objasňování hudebně -historických vztahů v evropském kontextu, založeném na podrobném studiu dobových pramenů. V letech 1996–1998 působil jako asistent sbormistra operního sboru Janáčkova divadla v Brně a Brněnského akademického sboru. V roce 1998 šla jeho hudební profilace již pouze jedním směrem, což vedlo k založení komorního souboru staré hudby Societas Incognitorum se zaměřením na vokální a vokálně-instrumentální hudbu 16. a 17. století. S tímto souborem, jehož je dodnes uměleckým vedoucím, uskutečnil ve spolupráci s Českou televizí a mnoha rozhlasovými stanicemi řadu novodobých koncertních a studiových premiér. Diskografie souboru se může pyšnit mnoha zahraničními i tuzemskými oceněními, podobně jako řadou zajímavých spoluprací s předními interprety staré hudby (Stephen Stubbs, Schola Gregoriana Pragensis, Barbara Maria Willi a další). Od roku 2009 se E. Tomaštík začal zabývat také žánrovými přesahy staré hudby se současnými hudebními žánry, což vyústilo v unikátní spolupráci se slovenským jazzovým triem PaCoRa (projekt Heroes). Tato spolupráce trvá až do současnosti. Jeho cimbálové kořeny se projevily roku 2015 založením tria PONK (housle, cimbál, kontrabas), jehož autorská tvorba zpracovává moravské lidové písně moderními prostředky. Roku 2018 bylo jejich debutové album Postfolklor ohodnoceno cenou Anděl v kategorii worldmusic. V posledních letech se se svým souborem Societas Incognitorum ještě více zaměřuje na duchovní hudbu moravské barokní provenience pro „velké obsazení“ a díky této činnosti se pod jeho taktovkou podařilo zrealizovat množství unikátních novodobých premiér.
Kostel sv. Jakuba apoštola
Cítoliby
Barokní kostel v Cítolibech byl dokončený roku 1715 a pravděpodobně stojí na místě starší stavby, je součástí areálu barokních staveb a soch na bývalé návsi. Nachází se zde zařízení a výzdoba sochaře Matyáše Bernarda Brauna z let 1718–19. Obrazy jsou dílem V. V. Rainera. Kostel je velmi zdobný, má další čtyři oltáře sv. Barbory, sv. Jana Nepomuckého, Ecce Homo a sv. Jeronýma, barokní kazatelnu, čtyři oválné obrazy evangelistů, pískovcovou křtitelnici, náhrobník Polyxeny a Zuzany Schützové. Na zdi před kostelem jsou význačné pískovcové sochy Chrona a Víry od M. B. Brauna. V obci se nalézají další významné křesťanské památky: dílenské práce Brauna, tříhranný obelisk s Nesvětější Trojicí, socha sv. Jana Nepomuckého, a další.