Sefardi jsou komunita španělských Židů, kteří byli ze Španělska definitivně vyhnáni roku 1492 jako výsledek dlouhé reconquisty. Následné putování a hledání místa k spočinutí je přivedlo na rozličná místa středomořského prostoru. Jejich písně a kultura v těchto oblastech jsou živé dodnes. Temperamentní písně jsou plné emocí, v melodiích a textech se odráží nejen touhy jednotlivců, ale zaslechneme v nich bolestné i nadějeplné tóny odkazující na pohnuté dějiny tohoto národa.

Program, který je na pomezí žánrů – klasického, lidově-tradičního a jazzového – nabízí posluchačům útěchu, výlet od reality daleko do vzdálených nebo cizokrajných končin, zasnění se i výslednou katarzi. Písně vycházely z bohaté tradice lidové hudby a byly tak doprovázeny v různých komunitách a v různých dobách různě. Tu loutnou, tu bubínkem či tamburínou, nebo zněly jen tak v samotě noci. Jde sice o světskou hudbu, ale v zásadě jsou to písně hluboce duchovní, jejichž baladické texty nesou stopy utrpení svých tvůrců. Jména dávných hudebníků odvál čas, ne však jejich prožitky.

Hudba je emocionálně nabitá a hluboce osobní, ne ale sentimentální; zaslechneme spíše hrdý povzdech než nářek. Dávné osobní zpovědi ve vyhrocených situacích (osudy žen a milenek, povzdechy z vězení) jsou i v dnešní době překvapivě blízké mnoha situacím, kdy láska a naděje je to jediné, co lidem zbývá. Dále mohou zuřit války a konflikty, viry a nemoci, ale tímto koncertem si opět připomeneme, že pro lásku má smysl žít a za život z lásky má smysl bojovat. A pokud se láska tento večer dotkne srdcí všech přítomných, naše poslání bylo i tentokrát naplněno.